Kapitola třetí. Klíč Lásky

Láska je klíč, otevírající duši bránu ke Světlu, k postižení Prvotního!

Tato Cesta – Cesta rozvíjení duchovního srdce – může být znázorněna jako žebřík se spoustou stupňů a plošin.

Úroveň přeměny duše-vědomí v Lásku předurčuje také to, jaké vědomosti a dovednosti mohou být dané duši svěřeny a odhaleny Božskými Průvodci.

Stabilita ve stavech lásky a klidu – to je to, co musí projevovat jdoucí po stupních evolučního vzestupu. Neustále bude Námi prověřován na stabilitu v těchto stavech vědomí. A jestliže úspěšně projde novou zkouškou – pak mu klíč Lásky otevírá následující bránu.

Ano, jakmile žák dorůstá do perspektivy přijetí následující úrovně zasvěcení – vyvstávají před ním zkoušky pevnosti. A pouze v tom případě, pokud klíč Lásky dokáže otevřít vznikající zábrany, je žák považován za hodna toho, aby vystoupil na další stupeň postupného poznání Neohraničeného Jediného.

To, co bylo řečeno, je jeden ze zákonů rozvoje duše ve Vesmírné Škole.

A všechno, čím duše prochází před získáním klíče Lásky, jsou jen přípravné stupně posuzovaného růstu, «mateřská škola» Evoluce.

... Věz, člověče, že Světlo je skryto ve tvé podstatě! Tma je jen vnější pokrývka! Hledej Světlo – v hlubinách svého duchovního srdce!

Jen prostřednictvím lásky se můžeš stát jednotným s Veškerenstvem!

Zvítěz na tmou v sobě! Rozežeň clonu tmy, co ti zakrývá Světlo Pravdy!

Následuj to, co si uvědomuješ ve svém duchovním srdci! Poněvadž tam je Příbytek Světla v tobě a Zdroj Lásky, která, až vzroste, dokáže obejmout všechno!

Ať se tvoje láska stane zvěstovatelem tvého jitra!

Ať tvoje láska osvěcuje začátek každého tvého dne, a ať se s každou hodinou rozhořívá, jako vycházející slunce!

Ať žádný den tvého života na Zemi neuplyne nadarmo!

Zůstaň svým světlem lásky otevřený – k lidem, kteří se k tobě obracejí. A pak – ať si každý od tebe vezme jako dar to, co dokáže pojmout.

Ale jestliže je tvoje světlo lásky před lidmi zakryto, je to tvoje vina před Bohem!

Vylévej světlo svého srdce – jako slunce zrána! Učiň plamen lásky – svojí podstatou! A pak se tvá duše rozroste do všeobjímající nekonečnosti, a celá se rozhoří ohnivou láskou!

Ale na to, aby se duše očistila a stabilně hořela světlem lásky, je třeba vynaložit mnoho úsilí!

Kapitola čtvrtá. Klíč práce.

Sklíčenost je vlastní zahálce.

Neustálá práce je vlastní poznávajícímu Prvotního.

Světlo postihuje jen ten, kdo pracuje.

Bez klíče Práce není možné projít Cestu k Dokonalosti!

Není snadné získat moudrost!

Není jednoduché očistit duši a obnažit ji před Světlem!

Ale jenom tehdy, až bude temnota v tobě setřena a všechny příkrovy duše sedřeny, se může ve tvém srdci rozsvítit Světlo!

Jenom vlastním přičiněním se postihuje moudrost!

Ten, kdo takové úsilí nevykonává, – stojí na místě nebo sjíždí zpátky. Poněvadž existuje nejen Cesta rozvíjení, ale je i cesta degradace, vedoucí do tmy! Buď vždy zaměřen ke Světlu a nepřestávej pracovat na sobě-duši!

A také věz, že i Ti, Kdo už postihli Život ve Světle, nepřestávají pracovat. Jejich práce je jiná. Může zahrnovat celé světy rozvoje Života.

Veliké snažení v tobě musí vyrůst, člověče, abys pokořil svoji nižší přirozenost a zdolal Cestu ke Světlu! Rok za rokem v neustálé dřině a snažení – musíš shromažďovat moudrost a sílu a vzrůstat láskou! Veliké úsilí musíš vykonávat neustále, abys mohl získat osvobození od těžkého a kalného v duši!

... Pokaždé, když na Cestě dorazíš k nové překážce a myslíš si, že už jsi dosáhl hranice, – věz: že ty jenom stojíš na prahu nové etapy a může začít osvojování nového stupně tvého vzestupu! Jelikož překážky jen označují stupně Cesty! A – Jednotný, Kterého ty poznáváš, je neohraničený!

Nemysli si, že Ti, Kdo září Světlem Moudrosti a objímají Sebou nekonečnost vesmíru, byli vždy takoví. Věz, že byl čas, kdy i Oni zdolávali Cestu ke Světlu; a vyrůstali z malých – k Velikým! Ať tě vědění o tom upevní v úsilích! Poněvadž ten, kdo nevynakládá úsilí, nedosahuje Cíle!

Všemožná materiální bohatství ti nepřinesou štěstí, jestliže jsi nepracovat na nivě duchovní!

Když duší vyrůstáš ke Světlu, dělej dokonce ještě víc, nežli máš uloženo, – a zaraduješ se!

... Každý Můj klíč otevírá novou bránu na Cestě, vedoucí k Životu ve Světle. Použij ty klíče také pro pomoc druhým, usilujícím ke Světlu! To je sloužení, milé Stvořiteli!

To, co jsi přidal do Bytí Veškerenstva, právě to je důležité! Vždyť to určuje hodnotu tvého života – pro Život jako Celek!

Vládcové světa, Mistrové Života, – pracují, a přinášejí ty vědomosti vtěleným lidem. Oni si Svou práci vybírají Sami – a svým snažením urychlují Evoluci Celku!

... Svobodná a překrásná je duše, která se přibližuje ke Světlu! Kráčej i ty v harmonii, přebývej v bezchybnosti a pamatuj si, že nejdeš sám, ale že jsi veden Posly Světla!

Kapitola pátá. Klíč Vědění

Klíč k pokladům Moudrosti je hoden obdržet ten, kdo se očistil a je připraven k veliké práci na přeměně sebe-duše v Neohraničené Božské Světlo.

Dosažení Moudrosti si člověk musí přát! Ať nachází radost jen v hledání Pravdy!

Moudrost získávají jen rozvinuté duše. Duše se musí stát velikou a průzračnou – aby mohla získat Moudrost a aby z ní Světlo Moudrosti mohlo zářit pro druhé.

... Bez vědomostí se člověk nikdy nemůže stát doopravdy svobodným!

Veliké vědomosti získává ten, kdo se jich stává hoden.

Probuď se, člověče, – a hledej Moudrost!

Svobodná a otevřená je Cesta pro moudrého! Poněvadž on si očistil duši a poznal zákony vcházení do Světla! To bylo podmíněno jeho vůlí! Nikdo to nemohl vykonat, kromě něho samotného! Jen člověk sám může zdolat chaos svých emocí a odstranit nepořádek v sobě-duši!

Vynalož úsilí na přeměnu sama sebe na cestě svého života – aby neuběhl naprázdno ve tmě a chaosu!

Snaž se stát pouze Světlem, znič v sobě tmu!

Zaměř svou mysl na uvědomění si Jednoty všeho jsoucího!

A nezpůsobuj zbytečnou škodu ani jedné bytosti!

Drží tě strach v otroctví? Zaměř svou cestu ke Světlu – a zapomeneš na strach!

Neboj se: Světlo je tvoje potenciální podstata! A vědomosti jsou tvým dědictvím od těch, kdo šli před tebou ke Světlu!

Věz, že vědění se získává pouze praxí. Uslyšené a uviděné se pouze zkušeností duše stává věděním, patřícím jmenovitě tobě. Moudrost – vzchází právě z takového vědění!

Moudrost duše od ní není odebrána se smrtí těla! A ty se rodíš v novém těle, a máš v sobě tu získanou moudrost a schopnosti, rozvinuté v předchozím vtěleném životě.

Velcí Mistři prožívají životy, nepoznáni většinou lidí. Ale význam toho, co Oni dělají, je neocenitelný! Oni znovu a znovu nesou lidem Země Odvěké Učení Boha, a vpravují jiskry svatého vědění do myslí a činů vtělených lidí. A někdy si oblékají hmotné tělo – aby čistota vědění na čas znovu zazněla – před tím, než bude znovu lidmi zapomenuta nebo překroucena...

Vědomí obyčejného člověka je omezené. Ale Jejich Vědomí jsou bezmezná a skládají se ze Světla, jednotného s Prvotním! Oni planou mezi lidmi jako Pochodně Pravdy.

Pozvedají se a padají civilizace. Stále nové vlny duší vznikají a protékají časem, zvedají se nebo klesají... Vlny bytí ve svém pohybu vynášejí civilizace vzhůru – a znovu je spouštějí dolů, a tím napomáhají růstu duší...

Ale ty Duše, Které poznaly Prvopočáteční Světlo, se už nespouštějí dolů s klesající vlnou, ale stávají se Majáky pro ostatní na Cestě ke Světlu.

Nejednou na Zemi vzcházely vlny rozvoje lidí – od stavů jen o trošku vyšších než zvířecích, až do stupně Člověka Pravdy. A Prvotní sklízí tu úrodu, a potom zas obdělává nové pole a zasévá semena pro novou sklizeň.

Ale neobviňuj toho, kdo nejde ke Světlu, kvůli jeho slepotě! Každé semeno má svou dobu pro vyklíčení. A každý nedorůstá k přijetí vědění stejně rychle.

Buď podoben Slunci, které zahřívá zorané pole a potom naplňuje sladkostí plody!

Ne všechna semena vzejdou. Ne každá rostlina přinese plod... Moudrý ví, že je to norma v Rozvoji Veškerenstva.

Ale ty – posluž tomu, aby se nadcházející roky a staletí naplnily znovuzrozením Moudrosti na Zemi!

Každý poznající Moudrost musí zanechat zapálenou pochodeň vědění potomkům!

... Člověk se musí přibližovat k Prvotnímu Světlu! Ale to není možné bez očištění duše od etických vad. Ten, kdo se ve své nebojácnosti odvažuje na Cestu ke Světlu, musí vědět, že Obyvatel Hlubin k Sobě nevpouští nedůstojné: nejprve se musí člověk očistit od všeho nečistého a hrubého v sobě!

Měl bys vědět, že každá tvoje neřest je tvé odmítání v sobě Světla Stvořitele! A láska je základ pro vytváření a vzrůstání v sobě Božských vlastností. To je klíč k získání Moudrosti.

Toho, kdo se očistil a stal se toho hodným, – toho Já, Atlanťan Tót, přijmu do Svých Objetí a povedu ho po stupních získání Moudrosti krok za krokem!

Je Mně drahý každý, kdo hledá Božskou Moudrost!

Ale pouze vlastním usilováním můžeš vyrůst, ó člověče, ze tmy – do Světla! Naše pomoc jsou pouze ukazatele na tvé Cestě!

Očisti prostor svého rozumu – a nasyť se Vyšší Moudrostí!

Člověk může překonat Cestu od částice Stvoření, omezené tělem – až k Mistrovi Života, Který je Soupodstatný s Prvotním Světlem a žije v Jednotě se Vším!

Kapitola šestá. Klíč Síly

Láska, moudrost a síla jdou spolu ruku v ruce a tvoří celek. Splývají jedna s druhou na cestě zdokonalování ducha.

Tato moje slova ať se stanou průvodci pro lidské syny a dcery!

Já dávám tyto vědomosti těm, kdo hledají a jsou připraveni je vnímat!

Já pomáhám získat sílu tomu, kdo následuje Cestu Světla!

Klíč Síly získá ten, kdo shromažďuje sílu pro vejití do Světla!

Otevírám ti, člověče, pokladnici moudrosti, abys nesešel s cesty! Ale vezmi si s sebou sílu, kterou už jsi získal na Cestě k Pravdě, poněvadž ten, kdo nemá sílu, nepřekoná překážky!

Síla roste z pohybu po Cestě.

Jsou tři stupně růstu síly:

– zpočátku člověk pěstuje sílu těla,

– poté získává vůli – sílu ducha,

– potom roste, a postupně se přeměňuje ve Světlonosného Ducha, stále více se přibližujícího k Nejjemnějšímu Světlu!

Neboj se síly, co je uvnitř tebe! Ale pouze ji zaměřuj s moudrostí! Ať je tvoje síla zakotvena na vědomostech a lásce!

Nebuď ovládán následky svých minulých chyb! Staň se pánem svého života!

A vytvářej sám to, co tě obklopuje!

Poněvadž v tobě jsou příčiny událostí, které tě zasahují!

A jenom ty jsi schopen měnit sám sebe – a tím měnit život i události kolem!

Hledej stále dokonalejší motivace pro svá konání – a pak v tobě vzejde Božské Slunce a ozáří život kolem tebe!

Ale nezpyšni, ó člověče, tím, čeho dosáhneš! Protože jakýkoliv úspěch se ničí pýchou! Samochvála a samolibost rozdrtí budovu, vysokou až do nebe, – na prach...

Láska, moudrost a měkkost jsou pevné základy pro sílu!

... Zákony existují v lidských společenstvích. Ale existují i ty Zákony, podle kterých žije a rozvíjí se vesmír. Kdo porušuje Zákony vesmíru, zákony Stvořitele, – riskuje, že zahyne, poněvadž působí škodu Veškerenstvu.

Poznání Zákonů vesmíru je Moudrost.

Konkrétně nelze používat sílu pro osobní povyšování se nad lidmi!

Strach připoutává duši ke tmě. Ale láska ji vede ke Svobodě a ke Světlu! Ať se tvá síla spojuje pouze s Láskou a nikdy nezasévá ve světě strach!

Brána k Síle je tajná! Ale tomu, kdo se snaží a je toho hoden, je Veliká Síla dostupná! Klíčem k ní je usilování o Splynutí s Jednotným Nejjemnějším!

Cesta člověka leží mezi stíny, ale jeho Cílem je toto Světlo!

A ať už je jakkoliv obtížné překonání Cesty – ty se Zrozeným ve Světle můžeš stát!

Následuj tedy Cestu, kterou vedou lidi Poslové Světla!

... Člověk se může osvobodit od okovů tmy! Člověk se může stát Jednotným s Prvotním! A člověk se také může stát Jednotným se Vším!

Kvůli tomu by měl shromažďovat a rozvíjet sílu duše!

To je možné udělat a měl bys to dělat, dokud ještě máš na Zemi tělo. Poněvadž tvoje tělo je transmutátor pro akumulaci síly duše.

Ale ono se může stát i Žezlem Života pro projevení Síly Prvotního!

Avšak vždy pamatuj, ó člověče, na nebezpečnost síly! Neboť bude Sílou rozdrcen ten, kdo se pokusí udělat svoji sílu nástrojem vlastní nadvlády nad druhými.

Ať se názorným příkladem navždy stane historie Atlantidy! Do tmy padli ti, kdo se povznesli nad lidi na křídlech pýchy!... Ohromné vědomosti a vliv jim daly pocit moci. Začali se považovat za bohy a odmítli vedení Prvotního; ponořili se do zakázaného a podlehli pokušení používat černou magii... Tak nadešel konec civilizace Atlantidy. Z Vůle Stvořitele se pak změnila rovnováha ve vrstvách Země. A ostrovy Atlantidy klesly pod vodu...

Pamatuj na to, ó člověče, protože to, co se s nimi kdysi stalo, se nesmí opakovat s tebou...

Ze všech obyvatel Atlantidy – pouze Nositelé Čistoty a Světla tehdy dále pokračovali v životě ve Svých tělech na Zemi. Oni byli Prvotním předem varováni a zavčas se vydali k různým národům, které ještě žily divoce a neuvědoměle. Odpluli na další kontinenty, aby zachovali Vědění o Cestě ke Světlu a osvítili ty lidi. Oni se stali Světlonoši Lásky a Moudrosti pro mladší lidská pokolení. A pak nastal čas, kdy se ty národy začaly sytit Jejich Moudrostí. Ti Atlanťané se stali spojujícím článkem mezi světem lidí – a světem Prvotního. Lidé, obývající kontinenty Země, je nazývali Dětmi Slunce, Syny a Dcerami Boha.

Mnozí z Nich i v současnosti plní instrukce Obyvatele Hlubin a pracují, aby pozvedli vědomí lidí až k Moudrosti Stvořitele.

Kapitola sedmá. Klíč Jednoty.

Aby člověk mohl získat klíč Jednoty – musí se naučit rozplynutí.

Vědomí je schopno rozplynutí.

Ty, člověče, nejsi tělo! Ty jsi duše, a přitom potenciálně svobodná! Jsi schopen toho, abys přestoupil slupku svého těla!

Splynutí je rozplynutí v Tom, s Kým splýváš.

Ale věz, že předtím se musíš stát nezformovaným a získat aktivní pohyblivost vědomí! Jenom pak můžeš splynout se Světlem!

... Když řeka vtéká do oceánu, ztrácí břehy, co vytvářely její hranice. Vody řeky a vody oceánu se stávají jedním.

A základem splynutí je láska. Nelze se rozplynout v prostředí, které je ti lhostejné! A jenom láska sjednocuje duši v Jedno s Božským Světlem, do Kterého se duše toužila vlít!

... Tohle všechno víš, a to, co ti dosud není známo, jsou části Velikého Celku, rozvíjejícího se ve Své Nekonečnosti!

Hluboce ukryté pod pomíjivým – existuje Nejjemnější Nepomíjivé! Snaž se o Splynutí s Ním – s tím Velikým Světlem – v Jedno!

Co je proces poznávání Hlubin? Je to ponoření do stále větší jemnosti – až do Prvotního Nejjemnějšího Živého Světla.

Ale jen ten, kdo se bez ustání snaží a pracuje – získává Jednotu s tím Nekonečným Nejjemnějším Světlem!

Poslání života všech vědomí je, aby se ve svém rozvoji staly hodnými Jednoty s tím Světlem, a aby Ho na závěr obohatily sebou – novou Částicí Světla.

Nežij v otroctví a ve tmě! Realizuj to své veliké předurčení!

Až dosáhneš Splynutí – staneš se Zrozeným ve Světle a staneš se Světlem!

... Každá bytost je podobná buňce jednotného Organizmu, rostoucí v procesu života tohoto Organizmu.

Proto si važ každého života, ať už se nachází na jakémkoliv stupni vývoje!

Každá bytost má svou úlohu ve všeobecném životě. Všechno, co existuje a děje se, má příčinu a účel v životě Veškerenstva.

Vědomí, která jsou mladší než ty na žebříku života, jsou tvoji bratři a sestry; nejsou tedy hodni tvojí péče? A Vědomí-Světlo, které tě převyšuje svojí Bezmezností, čeká, aby tě včlenilo do Sebe – do Svojí Všeobsáhlosti.

A ještě: ty žiješ na Zemi – a tvůj život je nerozlučnými pouty svázán se životem planety.

Ty jsi svázán s planetou a s každou částicí Všeobecného Života, žijící na ní, – ať už o tom víš, nebo to nevíš. Ať už obrátíš svůj pohled vzhůru nebo dolů – spatři: všechno je Jedno! Cokoliv, co se zdá oddělené, je částí Velikého Mnohorozměrného Celku!

Tvoje tělo je svázáno s tělem Země. A Země – v jejím nemateriálním projevení – a ty-duše, zrozená v těle na této planetě, jste podobny ohromnému stromu života s lístečkem na větvi tohoto stromu. Přičemž «lísteček», co chce poznat Celistvou Pravdu, musí poznat nejprve strom a až potom – Toho, z Něhož se jeho kořeny naplňují Sílou Života.

Poznej Zemi! V jejím Ohnivém Srdci je klíč ke všemu, co na ní žije. Hoří tam neuhasitelný Plamen! V Ohnivém Srdci Země je průchod, brána – do Nekonečnosti Tvořivého Ducha!

Hledej tajemství Srdce Země – a Prvotní ti otevře bránu do Svého Příbytku!

... Toto Nejjemnější Světlo se skládá ze vzájemně slitých Velikých Vědomí. Mistři Života, jsoucí v Něm a tvořící Ho, věčně žijící a nepotřebující už pro Svůj život smrtelná těla, mají Dokonalou Moudrost a usměrňují rozvoj Veškerenstva. Oni jsou Rukama té Prvotní Síly, Která všemu vládne.

A ten, kdo zamířil ke Světlu, nezůstane osamělý!

Kapitola osmá. Klíč Nesmrtelnosti.

Probuď se, člověče, a obrať svůj zrak do hloubky – do Světla Věčného Života. To Světlo žije v tobě!

Ano, je ukryto uvnitř tebe, ó člověče! A ty máš možnost právě v sobě odhalit tento Neuhasitelný Zdroj Života, Zdroj Nesmrtelnosti! Úrovně-eóny, co tě obklopují, jsou ve stejném čase přítomny i uvnitř tebe – jako mnohorozměrného organizmu. Proto můžeš poznat podstatu mnohorozměrnosti vesmíru – nejprve uvnitř svojí mnohorozměrné podstaty.

... Nehledej «údolí stínů», zamiř ke Světlu – a Světlo se před tebou otevře!

Jakmile Světlo zaplní tebe-duši – tma pro tebe přestane existovat. Poněvadž síly temnoty nemají moc tam, kde zavládlo Světlo!

Dokonce i tvoje tělo se může stát pochodní, svítilnou, ukazující Cestu lidem!

Tvoje tělo a ty-duše se mohou stát dokonalými, protože možnosti neomezeného Zdokonalování vložil do člověka Tvůrce! A ty jsi schopen získat Velikou Dokonalost prostřednictvím Splynutí s Prvotním!

Takže, tobě náleží klíč k Nesmrtelnosti! Ty ho můžeš používat!

... Povím ti o Nesmrtelnosti víc.

Život a rozvoj spousty individuálních duší ve vesmíru – to je mechanizmus Evoluce Veškerenstva. Zdůrazňuji, že vývoj duší probíhá v Něm.

Duše žije dlouho! Po smrti těla se znovu rodí do života bez těla. Prostřednictvím zrození v těle získává nový stupeň pro pokračování svého vývoje. Tak se to opakuje znovu a znovu, a každý stupeň se může stát přiblížením k Životu ve Světle.

Jen ti, kdo si přejí tmu, si vytvářejí svoje zničení...

Ale nás teď konkrétně zajímá to uvědomění sama sebe, kterého je schopna lidská duše.

Neztratit uvědomění si sama sebe se smrtí těla, si přáli mnozí. Tato schopnost spočívá v přenesení funkce myšlení ze substrátu tělesného mozku na nemateriální struktury, na vědomí. Pak bude takové vědomí schopné myslet i bez těla, duše si zachová všechny ty vědomosti a zkušenosti, které si vtiskla do paměti za života v těle.

Ale tohle vůbec není ta Nesmrtelnost, o které ti chci povědět... Vždyť zachovat si posuzované uvědomění je schopno nejen zjemnělé vědomí, ale i vědomí velké a hrubé. Ale věz, člověče, že v hrubosti, v nezjemnění – spočívá překážka pro pro opravdovou Nesmrtelnost!

Existuje velká příležitost získání Nesmrtelnosti, když duše dosáhla ohromnosti, ale také i zjemnělosti, podobné Prvotnímu Vědomí, Stvořiteli! Duše, navěky se vlévající po smrti těla do bezbřehého Oceánu Nejjemnějšího Vědomí a poté z Něho vycházející do Stvoření, jsou Držiteli opravdové Nesmrtelnosti – Nesmrtelnosti ve Splynutí se Stvořitelem!

Člověk se může stát pánem života a smrti, může vyrůst duší – až ke Zrození v Tvořivém Světle! Takový Člověk, když vyplnil Svoje poslání v těle, je pak opouští tehdy, kdy Sám uzná za nutné, podle Svojí vůle!

Tak opouštějí těla Veliké Duše, protože znají poslání Svých životů v tělech a čas odchodu do Světla – pokud už splnili Svoje Mise, když žili v tělech na Zemi. Podle Svojí vůle, souhlasící s Vyšší Vůlí, mohou opouštět těla. Oni vládnou nad smrtí Svých těl právě tak, jako vládli i Svým životům.

... Ale je ještě i něco většího! Z existence jako Část Obyvatele Hlubin je možné ovládat materiální tělo jako centrum a nástroj Jeho Síly.

Člověk je pánem svého osudu. Podle své vůle může přijmout nebo zavrhnout Cestu k této Nesmrtelnosti, která se mu nyní otevírá!

Ta Cesta je učiněna těžkou – kvůli tomu, aby odpadli slabí a váhaví. Proto na ni nepřiváděj nemoudré, ty, kdo se neočistili, a slabé: tím bys uškodil jak jim, tak i sobě!

Existují tři překážky, které se ne každému člověku podaří překonat: první – nedostatek snažení o získání vědomostí, druhá – nepřítomnost lásky k Bohu, třetí – sklon ke zlu.

Ale důstojný, který zamířil ke Světlu, – projde po Cestě, poněvadž mu pomohou Představitelé Světla! Oni – Mistrové Života – získali Nesmrtelnost a projevují Dokonalou Moudrost, Všeobjímající Lásku a Jednotnou Sílu!

... Tato Cesta k Dokonalosti je jednotná – od počátku časů až do nekonečné budoucnosti!

Kapitola devátá. Klíč Ohně.

Božský Oheň je jedno z Projevení Tvořivé Lásky Prvotního. On je Laskající, Nejjemnější a Nejněžnější – je nespalující pro jdoucí ke Světlu; ale žhnoucí pro představitele temnoty.

Oheň, uvědomovaný si v Hlubinách svého rozvinutého duchovního srdce, se vlévá do Ohně Prvotního – a stává s s Ním Jedním!

Ten, kdo poznal, že Oheň hoří uvnitř něho a že tento Oheň je jednotný s Božským Plamenem, – ten získává klíč Ohně!

Tento Oheň je nejsilnější ze všech sil v Univerzu, poněvadž je to Tvořivá Síla!

Tento Oheň existuje i v centru naší planety. On hoří všude ve vesmíru, kde se tvoří život. V Něm vzniká všechno projevené.

Ti, Kdo projevují Jeho Majestát, mohou svobodně být na Zemi Živým Světlem a zároveň zůstávat v Jednotě s Prvotním Vědomím. Oni mohou mít i těla z hmoty. Toto Jejich Bytí je možno nazvat Bytím Třikrátvelikým. Třikrátveliký je Ten, Kdo dosáhl těchto úspěchů. On je Průvodcem mezi světem vtělených lidí – a Prvotní Tvořivou Sílou!

Tak se těsně přitáhni magnetem Lásky k tomu Plameni!

Roztav Ohněm Stvořitele v sobě všechno, co není totožné s Jeho Ohněm!

A jestliže jsi Částicí Jednotného Ohně – tak s Ním splyň navždy!